Mezi zástupci krajských úřadů panuje shoda v tom, že pro rozsah a kvalitu spolupráce je klíčová osoba ředitele školy a jeho schopnost partnerství s firmami vyjednat a udržovat. Kraje do tohoto procesu z pozice zřizovatele nezasahují buď vůbec, nebo v roli prostředníka, podobně jako regionální hospodářská komora nebo jiné uskupení na straně zaměstnavatelů. Plyne z toho poučení, že zásahy do systému je třeba dělat citlivě, aby nenarušily ochotu spolupracovat a jemné předivo osobních vazeb mezi konkrétními lidmi působícími ve škole a ve firmě. Největší překážkou spolupráce se ostatně zdají být relativní drobnosti.
Kde ochota spolupracovat naráží organizačně a finančně:
• uvolňování učitelů na školení, exkurze, stáže, praxe atp. vyžaduje financování suplovaných hodin, které jdou zpravidla nad rámec úvazku, jsou honorovány více a zatěžují rozpočet školy
• školám se v běžném rozpočtu nedostává financí na dopravu a ubytování žáků při praxích, stážích a exkurzích; není-li toto dotováno projekty, krajem nebo firmou, obvykle se neděje vůbec
• zdravotní prohlídky žáků pro každé pracoviště zvlášť
Kraje také podobným způsobem řeší podporu oborů vzdělání, které se potýkají s největším propadem žáků a mezi něž paradoxně patří i tříleté obory technického zaměření, kde se zaměstnavatelé potýkají s nedostatkem absolventů na trhu práce. Většina krajů má pro žáky těchto oborů zaveden systém krajských stipendií. „Cílem stipendií je nejenom nalákat žáky ke studiu podpořených oborů, ale též budovat dobré pracovní návyky a motivovat k osobnímu rozvoji. Poskytnutí základního stipendia je tudíž u nás na Vysočině vázáno např. na docházku nebo plnění povinností bez kázeňských prohřešků. K základnímu stipendiu, které v prioritních oborech činí 700 Kč měsíčně, lze dále získat prospěchový bonus, který činí až 1000 Kč za pololetí,“ říká vedoucí odboru školství Kamil Ubr. Ve většině krajů se ovšem pomocí stipendií zatím daří jen brzdit pokles žáků, kterému tyto obory čelí.
S podporou oborů vzdělání požadovaných trhem práce úzce souvisí otázka oborové skladby. Informace o tom, které obory by bylo třeba utlumit a které naopak posílit, mají úředníci krajských úřadů zpravidla dostatečné – ze spolupráce s úřady práce a přímo se zaměstnavateli. Jejich schopnost oborovou skladbu reálně ovlivnit je ovšem omezená. Rozhodující vliv totiž hraje poptávka rodičů a žáků po školách a oborech, které vnímají jako prestižnější, často bez ohledu na reálnou situaci na trhu práce. Útlum určitých oborů v krajem zřizovaných školách (který sám o sobě není snadný a podléhá politickým vlivům) vede ve střednědobém horizontu jen ke vzniku dalších soukromých škol, které poptávce rodičů vyjdou vstříc. Rozporuplné jsou i zkušenosti se slučováním škol, neboť rodiče také čím dál víc preferují střední školy v místě bydliště bez nutnosti dojíždění. Dalším faktorem, který zřizovatelům vhodné nastavení oborové skladby středních škol znesnadňuje, je vzrůstající podíl maturantů, kteří odcházejí studovat na vysoké a vyšší odborné školy. Krajské úřady si pak logicky kladou otázku, zda navýšení kapacity daného oboru vůbec povede ke kýženému nárůstu počtu středoškoláků na trhu práce, když uplatnění v oboru hledá po skončení střední školy jen zlomek z nich (pozn. 2). Kraje by proto uvítaly povinné přijímací zkoušky nebo jiný filtr při vstupu na gymnázia a do maturitních oborů.
Uvedeným trendům, o nichž zaměstnavatelé říkají, že jsou pro český průmysl likvidační, čelí kraje kromě stipendií nemalými investicemi do vybavení škol, jež včetně školních dílenských provozů zaznamenalo v posledních 10 letech skokové zlepšení (finanční zdroje kraje v kombinaci s ROP). Dalším nástrojem, který se krajům osvědčuje, jsou programy na podporu spolupráce základních a středních škol. Spolu s exkurzemi do firem a technologických cente suplují různé programy a projekty středních odborných škol pro žáky ZŠ chybějící polytechnické vzdělávání na ZŠ a částečně také plní roli kariérového poradenství, které by žákům i rodičům v průběhu druhého stupně ZŠ poskytlo věrohodnou představu o tom, co jednotlivé obory obnášejí a jakou mají perspektivu.
Rádi bychom poděkovali všem, kdo nám poskytli svůj čas, nápady a náměty.
Petr Jansa
Poznámky:
1) konkrétně kraje Jihomoravského, Jihočeského, Královéhradeckého, Libereckého, Plzeňského, Středočeského a kraje Vysočina
2) Viz např. šetření ohledně uplatnění absolventů oboru vzdělání Zdravotní asistent uvedené v publikaci Pospolu pro skupinu oborů 53 Zdravotnictví.
