Co vás přimělo se do pilotáže v projektu Pospolu přihlásit?
Spolupráce s firmami je významnou aktivitou školy, která nám pomáhá motivovat žáky a udržovat stabilní počet žáků. Zejména v technických oborech se nám úzká spolupráce vyplatila a přišlo nám škoda nevyužít finanční prostředky z projektu, které můžeme nabídnout spolupracujícím podnikům.
Jak dlouho již s podniky spolupracujete a jak tato spolupráce vypadá?
Na souvislou praxi formou odborného výcviku chodí naši žáci do firem odedávna. Spolupráce probíhá i v oblasti náboru, máme ve škole zřízenou oborovou radu, kde jsou firmy zastoupeny, scházíme se dvakrát do roka. V říjnu nebo v listopadu konzultujeme s firmami naše představy o tom, které obory otevřít a v jakém počtu žáků, v dubnu probíhá přijímací řízení náborovaných žáků a zároveň vyhodnocujeme úspěšnost, tj. jaký byl skutečný zájem o naše absolventy. V oborech Mechanik seřizovač a Mechanik silnoproudých zařízení jsme požadavkům spolupracujících firem přizpůsobili průběh souvislé praxe – místo dřívějšího jednoho dne v týdnu, docházejí žáci na souvislou 25denní praxi. Toto opatření si vyžaduje změnu organizace výuky úpravou rozvrhu.
Zahrnuli jste do pilotáže nějaké rozšíření dřívější spolupráce?
Rozšíření spočívá v tom, že jsme přidali profilovou maturitní zkoušku u oborů vzdělání ukončených maturitní zkouškou. Již dříve probíhala obhajoba maturitní práce před zkušební komisí, kde byli i zástupci firem, nově se ale bude firma podílet i na zadání témat, konzultant maturitní práce žáka odborně vede. Druhým rozšířením jsou stáže učitelů ve firmách, dříve se jednalo spíš o exkurze, stáže chystané v rámci projektu budou výrazně delší a umožní našim učitelům detailnější seznámení s novými technologiemi.
Jaké přínosy bude podle Vás mít pilotáž pro Vaši školu?
Především budeme mít možnost si ověřit, jak by to ve skutečnosti vypadalo, kdyby se nějaká forma duálního vzdělávání, nebo jak vy říkáte kooperativní model, stalo v odborném vzdělávání hlavním trendem. Já osobně to považuji za vhodný prostředek, jak zvýšit kvalitu absolventů, ale bez větší aktivity firem to nepůjde. Hlavní přínos projektu vidím proto v tom, že se zvýší zájem firem o takovou spolupráci a získají prostředky, které jim pokryjí alespoň část nákladů. Za pozitivní považuji dále posílení role instruktora a také aktivnější přístup, který od žáků pobyt ve firmách vyžaduje. Od žáků požadujeme zpětnou vazbu o tom, co se ve firmě naučili, jak hodnotí čas tam strávený a zda dostali pracovní nabídku.
Mnozí zájemci o pilotáž se zaleknou při pohledu na zadávací dokumentaci.
Potýkali jste se vy při podání nabídky s nějakými problémy?
Velkou komplikací pro nás bylo nevhodné načasování na dobu prázdnin a dovolených, menší firmy vůbec neměly čas se
přípravou nabídky zabývat, a nabídku jsme tak připravovali jen se šesti většími podniky. Máme jisté zkušenosti s
programy z ESF a víme, že jsou administrativně náročné na zpracování ve fázi přípravy, realizace i následného
vykazování. Příprava nabídky pro pilotáž byla ještě o kus náročnější, ale zvládnout se to dá.
Máte nějaké doporučení pro nové výběrové řízení?
Je velká škoda, že některá partnerství z pilotáže vypadla jen proto, že byla podána pouze jedna nabídka. Podle mého názoru by měly být aktivnější kraje a školy k účasti v pilotáži motivovat.
Petr Jansa
